Mezinárodní
umělecká a kulturní spolupráce se rozvíjí od roku 1993, kdy se členové
italského sdružení La Ginestra z Rimini společně s několika slovenskými
a českými umělci začali zabývat myšlenkou organizace mezinárodní
výstavy. Tato výstava se uskutečnila v roce 1995 a její název - Stavíme
mosty - v sobě od počátku nesl významové roviny znovunavázání kulturních kontaktů na mezinárodní úrovni a otevření prostoru pro interdisciplinární dialog. Projektu se zúčastnili výtvarní
umělci, hudebníci a divadelníci, zástupci univerzitního světa, politiky
a ekonomického sektoru, lékaři, architekti, filmaři a mnozí další.
Hudební skladatel Fulvio Rusticucci uvedl při zahájení výstavy
kompozici s názvem „Dialog“, kterou složil právě k této příležitosti.
Souběžně s výstavou proběhl v Rimini cyklus přednášek, koncertů,
baletních vystoupení, panelových dialogů a besed, který vyvrcholil
konferencí na téma „Umění a lidská integrita - umění a sociální zdraví“.
V roce 1997 uskutečnilo několik členů sdružení La
Ginestra cestu do Polska a na Slovensko, s cyklem přednášek na téma
„Cesty svobody“. Jejich protagonistou byl profesor Maurizio
Malaguti z katedry filosofie boloňské univerzity, jehož přednášky se
uskutečnily na univerzitách v Lublinu a v Trnavě a na menších
diskusních fórech v Krakově a Bratislavě. V
období let 2000 - 2002 pokračovala vzájemná spolupráce přípravou
projektu s názvem „Rimini - Světlo a barva“, na kterém se podíleli
italští, francouzští, čeští a slovenští umělci. Spoluorganizátory za českou stranu byli členové
Unie výtvarných umělců Olomoucka, Miroslava a Marek Trizuljakovi. Tím
byl dán základ pro spolupráci na úrovni občanských sdružení,
zabývajících se kulturními a uměleckými aktivitami. Obsahem projektu
bylo zkoumání města, jeho barevnosti a atmosféry v historických
proměnách až po současnost pohledem výtvarného umění, s přesahem do
dalších oborů, zejména historie, sociologie, filosofie a literární
tvorby. Vlastním specifickým tématem výtvarné práce a výsledné výstavy
byla intuice hlubinného vztahu mezi hodnotovým systémem dané
pospolitosti a jeho vyjádřením navenek prostřednictvím barevnosti.
Původně zvolená perspektiva jednoho konkrétního města se postupně
rozvinula do obecnějších úvah o fenoménu soudobého města. Práce
vyvrcholila v červnu 2002 výstavou v Rimini a publikací, která spojila
výsledky výtvarného zkoumání s řadou pozoruhodných textů. Téma města
jako obrazu lidské pospolitosti a způsob jeho uchopení
(interdisciplinární dialog, hledání nového jednotícího pohledu), se
ukázalo jako velice přitažlivé a inspirativní, což potvrdil i mimořádný
zájem publika o výstavu.
Na
podzim roku 2003 přijela početnější skupina členů sdružení La Ginestra
do České republiky s cílem bližšího poznání českého
prostředí a kultury. V Olomouci se uskutečnilo diskusní setkání s
místními umělci v Uměleckém klubu Galerie G, v Praze proběhla jednodenní konference na téma
soudobého kulturního dialogu, spojená s výstavou, hudebními a
divadelními vystoupeními a filmovou projekcí. Na půdě filosofické
fakulty Masarykovy univerzity v Brně, přednesl profesor Malaguti
referát na téma lidské svobody a kořenů kulturního dialogu v Evropě.
Návštěva v České republice byla také konkrétním předznamenáním projektu
„Město jako místo pro člověka“, který se naplno rozvinul v následujícím
roce. V
březnu roku 2004 se v Moravském divadle v Olomouci uskutečnilo
vystoupení baletního souboru Liliany Cosi a Marinela Stefanescu z
italského Reggio Emilia a beseda umělecké vedoucí souboru, Liliany
Cosi, s publikem v Galerii G. V říjnu a listopadu pak proběhly výstavy
pod názvem „Město jako místo pro člověka“ v Olomouci (Galerie G a
Patro), v Brně v institutu TRIALOG a v sídle ombudsmana, a v Praze, ve
foyeru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Na dvoudenním
kongresu v Brně se sešlo na třicet referujících z různých oborů, od
výtvarných umělců a teoretiků, přes architekty a urbanisty, filosofy,
historiky, sociology až po zástupce veřejné správy a ekonomického
světa. V několika tématických blocích vystoupila do popředí polyfonie
různých hlasů a pohledů, přínosné byly filmové a obrazové projekce a
hudební vystoupení. Na výtvarné části projektu se zúčastnilo 22 autorů
z Německa, Nizozemska, Itálie, Slovenska a České republiky, kteří ve
své práci zachytili realitu současného města a univerzální úvahy o jeho
lidských i nadčasových dimenzích. Někteří umělci věnovali čas
studijnímu pobytu v České republice. Vzniknul tak například obsažný
cyklus fotografií z Brna a Olomouce, jejichž autorem je architekt
Marcello Franca, anebo soubor obrazů z Olomouce od mladých nizozemských
výtvarnic (Daniëlle Davidsonová a Joyce Kremerová). Pozoruhodný byl
mezigenerační dialog, mezi účastníky výstavy byli jak příslušníci
nejstarší, vyzrálé umělecké generace (např. Otto Herbert Hajek), tak i
početná skupina tvůrců středního věku a mladých začínajících autorů,
včetně studentů výtvarného umění a architektury. Současně byla vydána
rozsáhlá publikace s katalogem k výstavě a sborníkem příspěvků,
přednesených na
kongresu.
V roce 2005 byl výběr z výstavy „Město jako místo pro člověka“ představen v rámci letního festivalu 3 + 1 v Letovicích. Během
realizace výše uvedených aktivit se ustálily některé hlavní
charakteristiky, které navzájem spojují jednotlivé projekty. Mezi ně
patří na prvním místě dialog, který se rozvíjí ve dvou základních
dimenzích, jednou z nich jsou vzájemné kontakty mezi rozdílnými
evropskými kulturami, druhou dimenzí je komunikace mezi různými obory
lidské činnosti. Myšlenky a témata jednotlivých realizací vyrůstají z
tohoto dialogu, z přesvědčení, že souběžně s politickou a ekonomickou
integrací je nutné dlouhodobě pracovat na obnově tkáně živých kontaktů
na rovině občanské společnosti. Znamená to podporu součinnosti mezi
třemi základními sektory společnosti (politika, ekonomie a občanská
sféra). Pro celý projekt je typický přístup ke zvoleným tématům cestou
uměleckého poznání skutečnosti (hledání krásy, harmonie) a cestou
myšlenkové reflexe (hledání pravdy), který je podstatou všech dosud
uskutečněných aktivit.
Pokračování projektu v roce 2006:
Konference v Rimini, s názvem „Město jako místo pro člověka“, (28. ledna 2006).
Příprava II. ročníku kongresu „Místo pro člověka“ byla přeložena na rok 2007.
Pro následující období (2007 - 2008) se připravuje nový výstavní projekt v Itálii (Řím, Bologna, Bergamo). |