Česko-slovenská výstava v GG nese název Bez hranic

08.09.2006

Jedenáct výtvarných umělců ze Slovenska a Česka si opět podalo ruce v Galerii G na Dolním náměstí, aby navázalo na projekty umělecké spolupráce mezi českými a slovenskými výtvarnými umělci, které probíhají od roku 1998 a dokumentují, jak soudržné vztahy mohly vzniknout při společných studiích na Akademii výtvarných umění v Praze a jak inspirativní mohou být i pro ostatní.

Galerie G je naštěstí tak prostorná, že projekt uvedeného druhu nejen pojme, ale umožní pro srovnání i retrospektivně prezentovat i vývojové fáze alespoň některých na výstavě zastoupených osobností. Umělecké výpovědi jsou pochopitelné i proto, že všichni vystavující patří ke generaci padesátníků. Slovenskou část výstavy „Bez hranic“ vytvořili Marian Jurek, Eva Mišáková-Ábelová, Juraj Krajčo a Igor Mosný, tvůrčí vnos České republiky vytvořili Zdena Höhmová, Boris Jirků, Martin Pawera, Božena Rossí, Karel Rossí, Miroslava Trizuljaková a Marek Trizuljak. Pozoruhodná je umělecká ucelenost výstavy, jež se odvinula od takových klasických výtvarných oborů, jakým jsou kresba, malba a socha. Ucelenost expozice je dále podepřena vysokou kultivovaností tvůrčích projevů a duchovním a filozofickým poselstvím, jež vystavené práce vyzařují. Pozornému návštěvníkovi neujde, že umělci vesměs vystavili práce tematicky, kompozičně i technikou odlišné, a tak naznačili, jak široký je jejich tvůrčí projev. O každém vystavujícím umělci by bylo možno vyslovit specifický „soud“, ale to by překročilo možnosti informativního textu. Pro všechny je společné nalézání nových tvůrčích poloh, nalézání neotřelého výrazu. Takový posun byl zaznamenán zejména u těch, kteří jsou domácímu publiku bližší a známější.

Velmi milá byla i samotná vernisáž, na níž promluvili jménem vystavujících Marek Trizuljak a Eva Ábelová-Mišáková a kde k dobré pohodě svižně zahrála valašská cimbálovka v krojích. Atmosféra vernisáže byla velmi příkladná a lidsky velmi příjemná.Výstava potrvá až do 29. září a měla by být navštívena celou kulturní Olomoucí. Ční totiž vysoko nad standardní nivó, v němž se pohybujeme.

Bohumír Kolář